Článek obsahuje spoilery ke všem dosavadním epizodám Hry o trůny.
Po velké bitvě z minulého týdne jsme žili ve značné nevědomosti. Kam se Hra o trůny posune po tom, co hrozba nemrtvých byla zažehnána? Epizoda The Last of the Starks nám dokázala dát poměrně dobrou představu.
Po úvodním loučení s padlými přišla veselka, která mohla navodit v postavách i divácích falešný pocit optimismu. Všichni spolu vycházejí, všechno je veselé. Všichni pijí a hodují, královna Daenerys rozdávala pochvaly (pro Aryu) a tituly (pro Gendryho). Jamie a lady Brienne se dočkali sblížení, po kterém podle dosavadních vroucích pohledů dlouho toužili. Epizoda v tuhle chvíli byla doslova prošpikovaná humorem a vřelými přátelskými momenty. Po předcházející řeži přišlo nezbytné zpomalení.
Už během oslav však začalo být hodně rychle patrné, že veselí je jen povrchní, zatímco staré rány dál zahnívají. Bitva politické spory mezi spojenci pouze odložila, v některých ohledech dokonce ještě zesílila. Bavíme se samozřejmě o starém dobrém mocenském trojúhelníku mezi Daenerys, Jonem a Sansou, ve kterém se všichni ostatní udržet pevnou půdu pod nohama.
Už během večeře bylo patrné, že Daenerys žárlí na Jona a obdiv, jakého se těší u ostatních. Do jisté míry je třeba se matky draků zastat. Ona také riskovala v bitvě život, ačkoliv na rozdíl od Jona nemá vojenský výcvik, nicméně jí nikdo neaplauduje. To je trochu nefér. I tak je její závist a to, jak ji nedokáže zakrýt, až dětinské. Daenerys nám roky tvrdí, jak chce svrhnout tyranii, odmítá však vidět, že se sama tyranem stává. Prioritou je pro ni, že vládne ona. Jakým způsobem, to už je vedlejší.
Seriál tak skvěle podtrhuje, co platí už dlouhá léta. Daenerys je fanatická vůdkyně přesvědčená o své mesiášské jedinečnosti. Jak trefně rozebírají Varys a Tyrion, když někdo přežije upálení zaživa a pomůže na svět třem dračím stvořením z pověstí a legend, je docela pochopitelné, pokud si o sobě myslí, že je vyvolený (vyvolená). To však není kvalifikace k reálnému politickému vládnutí. Daenerys byla nejúspěšnější, když ji následovali instinktivní Dothraki, poslušní Neposkvrnění, osvobození otroci, kterým přislíbila svobodu a několik vyděděnců, kteří nenašli jinou příležitost. Když se ale pokoušela v Zátoce otrokářů udržet stabilní mírovou situaci, bylo zřejmé, že k tomu zkrátka nemá předpoklady.
Na každý sebemenší neúspěch reagovala podrážděně a z většiny problémů se dostala silou, popřípadě díky tomu, že se objevil jiný problém, který ten předchozí přehlušil. Většinu skutečně politických rozhodnutí měli na svědomí její poradci, těm však Daenerys odmítá naslouchat, pakliže se jí jejich rady nelíbí. To vše je s odchodem do Westerosu ještě výraznější. Momentálně tu byl problém s nemrtvou hrozbou a na trůně sedí uzurpátorka, a tak může dračí královna s trochou shovívavosti působit jako pozitivní figura. Pravda je nicméně taková, že by na kontinent přitáhla tak či tak, jednoduše proto, že má dle svého přesvědčení na vládu nárok. Zda další válka a její vláda reálně pomůžou poddaným, to ve výsledku až tak neřeší.
