Podstatné nicméně je, že Tyrion je na vážkách. Chce se zachovat správně, zároveň nechce zradit Daenerys. Možná stále věří tomu, že je v ní potenciál. Možná je naivní hlupák. Možná prostě tvrdohlavě chce jednou v životě něčemu věřit, za něčím (někým) stát. Nebo Daenerys slepě miluje, tak jako většina mužů, co jí kdy přišli do cesty. Z některých jeho minulých pohledů by to odtušit šlo. Podstatné je, že Tyrion váhá a do závěrečných momentů seriálu vstupuje rozervaný a v pozici, ze které může něco změnit.
Epizoda The Last of the Starks pole pro konečné rozuzlení Hry o trůny skvěle připravila i dalšími způsoby. Postavy už nejsou nasypané na jednu hromadu, což je jedině přirozené. U Divokých se nabízí otázka, zda do děje ještě zasáhnou, anebo jsme se s Tormundem a jeho lidmi viděli naposledy. Podobná varianta není vyloučená u Sama Tarlyho. Jeho role v dalším dění jen těžko může být jakkoliv výrazná. U Sansy dává smysl, že zůstala na Winterfellu, stejně jako u postav, které jsou s ní provázány, jako lady Brienne (a její panoš Podrick). Bran se ze Zimohradu přesune jen stěží a taktéž platí, že do událostí nejspíš už jen těžko nějak výrazněji zasáhne.
Hound splnil svůj závazek Pánu světla a je pochopitelné, že teď už mu v životě nezbývá nic, než střet s nenáviděným bratrem. Arya k němu ve svém samotářství perfektně zapadá. Zřejmě ujíždí, aby se pokusila zavraždit Cersei. Z jejího chování je nicméně patrné, že letité zkušenosti i přirozená povaha ji vylučují z nějakého tradičního happy endu. Arya buď skončí mrtvá, jako tulák nebo zpátky ve službách Mnohotvárného boha. Na společenský život uzpůsobená není.
Posledním velkým kamenem do skládačky byl Jaime. Ten se dlouhodobě profiluje jako polepšený darebák. Čas od času mu svědomí nedá a zdá se, že dojde nápravě, jen aby vždy znovu sklouzl k ledové zatvrzelosti a slepé službě Cersei. Je otázka, zda je jeho chování vlastně přirozené nebo po těch nekonečných veletočích už svým způsobem otravné. Když znovu odjížděl za Cersei, jaké emoce a pohnutky v něm vlastně byly? Prožil moment štěstí a má pocit, že si jej nezaslouží? Potřebuje sám sebe potrestat? Konečně pochopil, že je za chování Cersei odpovědný a měl by s ní sám skoncovat? Nebo naopak nedokáže odolat jejímu vábení a prostě za ní musí, jako můra k plameni, aby ji ochránil před blížícím se střetem? Jeho srdceryvné loučení s Brienne patři k emocionálním vrcholům epizody, avšak jestli mělo být z jeho strany myšlené upřímně, jako názorná ukázka Jaimeho pocitů, tak se přiznám, že jsem z Jaimeho neustálých výkyvů už celkem unavený. Upřímně doufám, že Jaime ze sebe ničivá slova vychrlil jen proto, že sám sobě nedokáže dovolit štěstí a v hloubi duše ví (nebo alespoň doufá), že to co řekl, není pravda - že je v něm víc než jen čirá nenávist.
Rozpaky ve mne vzbudila také další scéna s Jaimem, konkrétně ta v hospodě s Bronnem. Čeho přesně v ní bylo dosaženo? Chvíli jsme byli napjatí, zda některý z bratrů neumře, a pak se vlastně Bronnova hrozba jen odložila na neurčito. A také mám pocit, že tvůrci chtěli, abychom něco cítili při smrti Missandei. Scéna dokázala vzbudit obavy o Tyriona. Fungovala jeho emotivní výměna se Cersei a poprava Missandei byla důležitým popostrčením pro Daenerys. Ale že by sama o sobě smrt Missandei, která byla už několik let odsunutá do pozadí, dokázala vyvolat nějaké emoce? To minimálně za mne nikoliv – maximálně tak úlevu, že zemřela ona a ne podstatně zajímavější Tyrion.
Několik drobných zaškobrtnutí by se tedy našlo a chování poměrně velké části postav bylo během epizody značně frustrující. Zvlášť pokud jim fandíte a ony si nedají pokoj a nadále se chovají nerozumně. Celkově však byl díl naplněný výraznými charakterními momenty, výživným politickým pnutím, nabídl několik vizuálně silných výjevů (hradba Králova přístaviště je skutečně impozantní) a ještě dobře připravil půdu pro další díl. Palec nahoru je tedy namístě a finální řada nadále pokračuje ve výrazném zvedání laťky oproti řadě předposlední.
