Pokud budeme brát bitvu jako izolovanou sekvenci, bez potíží spojených se skokovým vývojem Daenerys, pak nelze hovořit jinak než v superlativech. Síla draka konečně byla naplno puštěná ze řetězu a byla impozantní. Lidé v ulicích vůbec nechápali, co se děje. Dračí dech se na ně snesl jako déšť pum v moderním válečném filmu a z Králova přístaviště se stalo moderní válečné bojiště, nebo snad ohnisko teroristického útoku. Všude trosky, oheň, kouř, popel a nebezpečí, se kterým žádným způsobem nelze reálně bojovat.
Válečná vřava byla perfektně podaná. Tady nešlo vůbec mluvit o tom, že by to bylo „dobré na televizi“, ono to prostě bylo dobré. Produkční hodnoty braly dech. Věrohodně působily bortící se ulice Králova přístaviště, chaos v ulicích, zkáza i smrt. Když po sobě lidé začali šlapat, tak jsem si připadal stísněně, jako uprostřed davu. Z každé exploze bylo cítit, že není kam uniknout. Kontinuální záběry vtahovaly do děje a z chaosu se nikdy nestal zmatek vypravěčský, čemuž jednoznačně prospívalo i to, že se epizoda odehrává ve dne.
V ulicích jsme zažili obyčejné lidi. Konečně jsme zase viděli, jaký vliv mají rozhodnutí pánů na obyčejné lidi, kteří se jen snaží nějak ze dne na den přežít. A zároveň jsme tam byli společně s řadou oblíbených postav, takže bylo možné mít ze smrtícího chaosu skutečný strach. Ostatně, to byl jeden z dalších důvodů, proč byl pád Daenerys na temnou stranu prospěšný. Kdyby epizoda měla být přímočarým bojem „hodných“ proti Cersei, z diváckého hlediska by bylo poměrně málo v sázce. Takhle bylo v sázce úplně vše. Životy všech postav byly v ohrožení, válka ukázala svou nejhrůznější možnou podobu a zlo v nás vycenilo zuby.
Na vlastní kůži to zažil Jon. Už zpočátku byl dost nervózní z toho, že Daenerys boří hradby, děsí lidi a on vchází do města jako dobyvatel. Když začalo vraždění nevinných, tak se vyloženě zhrozil. Z toho, koho podporuje a do koho byl (je) zamilovaný. A když se do jatek pustili i ostatní vojáci, je na Jonově tváři vidět morální prohra, deziluze a rezignace. Dothraki vždy byli kočovní nájezdníci, u těch to dává smysl. Neposkvrnění poslouchají svou matku na slovo. Ale když se Jonovi muži pustili do vraždění nevinných a znásilňování, to už byla silná káva. Byl to působivé, ale je pravda, že si nejsem jistý, nakolik jejich chování působilo přirozeně. Možná mělo být víc zdůrazněno, co je v armádě za lidi a co cítí vůči jižanům.
Příběh Aryy byl silný při boji o holý život a hodně zapůsobilo její definitivní uvědomění, že není neporazitelná. Vidět děs na tváři někoho, kdo si myslí, že už zažil všechny hrůzy světa, to zapůsobí. Nejsem si však jistý, jak uvěřitelný byl obrat Aryy v Rudé pevnosti. Opravdu by ji jedna Sandorova věta přiměla otočit se na obrtlíku? Houndův konec asi byl nevyhnutelný, ale ve svojí předvídatelnosti celkem zklamal. Vizuálně bitva na bortících se schodech nebyla vůbec špatná, ale kdyby nás Ohař na závěr překvapil, nezlobil bych se. Qyburnova smrt v rukou jeho vlastního výtvoru byla poetická. Co si naopak tvůrci mohli strčit do pozadí, byla finální řež Jaimeho s Euronem. Psychopat, co silou vůle přežije dračí útok, jen aby se čirou náhodou vynořil Jamiemu do zad a sadisticky si vychutnal jeho propíchnutí i vlastní setkání se smrtí. To byla skutečně dějová linka na facku, která z epizody zbytečně vyčnívala.
Co říct závěrem. Epizoda The Bells musela být kontroverzní a je to pochopitelné. Za mě byl vývoj postav uspěchaný, ale minimálně v případě Daenerys smysluplný a správný. V úvodu epizody jsem jen nevěřícně kroutil hlavou nad tím, jak se před námi vrší jeden pochybný charakterní moment za druhým, jen abych se vzápětí nechal zcela pohltit totální válečnou hrůzou, jakou v podobném provedení a měřítku asi zase hned tak neuvidíme. Průběh nervy drásajícího chaosu pak zase zbytečně rozmělňovaly finální okamžiky několika postav, které zaváněly skoro až melodramatem. Z potenciálně nejsilnější epizody seriálu je tak v součtu protichůdná změť emocí, od vytřeštěného údivu (v pozitivním slova smyslu), až po těžké zklamání z prováhaných příležitostí a uspěchaného vývoje.
Sympatické je i to, že stále není zcela jednoznačné, co se stane v závěrečné epizodě, přičemž ta aktuální jen přidala množství více či méně pochmurných způsobů, jakými se vše může rozuzlit. Doufejme, že závěr seriálu autoři nabídnou uspokojivý, ale po aktuální epizodě asi málo kdo věří tomu, že to svedou. I největší příznivci epizody se asi shodnou na tom, že minimálně pokud jde o uvěřitelné chování a vývoj postav, tak v tomhle směru teď tvůrci dost plavou a právě o postavách by absolutní finále mělo být především.
