U seriálů České televize mám tendence dumat nad tím, jak tvůrci došli k takto rozpačitému výsledku. A stejně tak mi to nedá u Zločinů Velké Prahy. Je tohle prostě objednávka České televize, kterou tvůrci naplnili jako pracovní zadání, bez nějakého dalšího osobního vkladu? Jde o promyšlený záměr, kdy se filmaři snaží důsledně dát divákům přesně to, co (podle nějakých průzkumů) chtějí? Nebylo dost peněz nebo času? Naráží materiál na limity autorů? Ať už to je jakkoliv, jedno je jisté. Zločiny Velké Prahy nejsou nikterak vydařený seriál.
Nebo to přinejmenším platí o úvodní epizodě Dáma ve studni, která zatím byla uvedená. A i tady se budu opakovat: V éře vrcholné televize každý seriál musí pálit ostrýma už od úplného začátku, jinak v tvrdé konkurenci nemá nárok na přežití. Zločiny Velké Prahy jsou po prvním díle na úrovni neurážející kulisy, kterou si pustíte, pokud nechcete mít úplné ticho na nějakou napínavější činnost, jako je třeba luštění křížovky.
Dobové zasazení se povedlo
Začněme ale od pozitiv. Na nové detektivce je nejzajímavější její zasazení. Nedlouho po ustanovení Československa došlo také k výraznému rozšíření Prahy. Jsme tedy v éře velkých společenských změn. Hlavní hrdina, inspektor Budík (Jaroslav Plesl) má za manželku bývalou šlechtičnu, což se aktuálně moc nenosí. Přednost dostávají zasloužilí zastánci demokracie a na osoby s vazbami na předchozí uspořádání se kouká skrz prsty. Z teplého místečka v centru hlavního města je najednou Budík převelený na v podstatě venkovské případy. To s sebou nese ztrátu prestiže, pohodlí, ale i nové vyšetřovatelské výzvy.
Do vyšetřování se pletou politické zájmy a to jak shora, tak zdola. Noví politici chtějí mít vše pod kontrolou, zároveň začínají vystrkovat růžky příznivci bolševiků. Budíkova rodina pochází zčásti z Maďarska, což připomíná, že v minulosti byla naše společnost podstatně méně homogenní než dnes. A na rodině je také hezky ilustrováno, že ne každý byl s novým zřízením spokojený, a že i idealizovaná první republika měla své mouchy a své oběti. (Jakkoliv je slovo „oběť“ ve spojení s lehkou ztrátou prestiže a životní pohody u jinak stále majetné rodiny nadsazené). Téma rozrůstání Prahy do dosud příměstských až vesnických oblastí má také silný potenciál.
Herci jsou fajn, postavy ne
Posledním kladem je potom obsazení. Postavy jsou zatím načrtnuté dost stroze a konvenčně, nicméně výrazní herečtí představitelé je dovedou alespoň trochu povýšit. Jaroslav Plesl jako budík je ten zodpovědný, Jiří Langmajer v roli jeho zástupce ten uvolněný. Denis Šafařík v roli policejního zelenáče Nováčka vnáší mezi dva ostřílené herecké kolegy svěží mladickou energii.
U sympatické obsazení ale plusy končí. Už jednotlivé postavy se nijak zvlášť nepřevedly. U vrchního inspektora se řeší jeho osobní situace a je patrné, že je z náhlé kariérní změny vystresovaný a podrážděný. Jinak je to ale (zatím?) celkem neproniknutelná šifra. Není proč mu fandit, pozornost k němu poutá opravdu jen jeho rodinné zázemí. Langmajerův inspektor Havlík je vykreslený jako takový ten „sladký ničema“ - jako schopný vyšetřovatel a věrný parťák, jako tvrďák s měkkým srdcem, který ale zároveň trpí extrémní slabostí pro ženy. Dlouhodobě jsou takové figury v detektivních příbězích vděčné, nicméně v současnosti už působí dost lacině, když Lagmajer trousí chlípné poznámky a vrhá se střemhlav do prvních peřin, které potká. Tahle rádoby pikantnost bez nějaké přidané hodnoty je v roce 2021 dost málo, spíš začíná balancovat na hranici směšnosti.
Nudné vyšetřování je v detektivce problém
U detektivek platí, že jakmile se povede vyšetřování, dá se ledacos odpustit, ale v tomhle směru zatím Zločiny Velké Prahy promáchly naprázdno. Detektivní linka je z celé epizody to nejmíň zajímavé. Nudný případ v nudném prostředí, nezajímaví podezřelí. Pátrání chybí napětí, moment překvapení nebo nějaké vzrušení z chytrých detektivních odhalení. Od začátku do konce je naprosto jedno, proč je statkářka ve studni mrtvá a kdo za to může. Pořádně vyždímaný není ani závod s časem, kdy se vyšetřovatelé snaží případ vyřešit dřív, než se do Prahy vrátí politický bratr nebožky.
Seriál vypadá levně, někdy amatérsky
A celou tu nemastnost, neslanost silně podtrhuje slabé vizuální zpracování. Ano, jsme v dobových lokacích, hrdinové mají patřičné kostýmy, tu a tam projede záběrem drožka nebo automobil – veterán. Ale celé to strašně působí jako kulisa. Tak nějak neživě a kašírovaně. V tomhle směru je prostě vidět, že dělat historickou produkci bez náležitého rozpočtu příliš nejde. Chybí propracování detailů (patina), rozmáchlejší kamerové záběry na jednotlivé lokace i starou Prahu jako takovou. A celé to podtrhuje opravdu divná práce s kamerou. Ta celou řadu situací zaznamenává z nepřirozených úhlů, jindy se dost zvláštně pohybuje prostorem. Možná to má zakrýt nedostatky mimo záběr, možná to má vyprávění ozvláštňovat. Každopádně to k sobě hrozně poutá pozornost, působí to začátečnicky (chci se předvést, namísto tomu, aby obraz sloužil potřebám vyprávění) a rušivě.
Nenáročnému publiku by to mohlo stačit
Jak už jsem naznačoval v úvodu, je klidně možné, že Česká televize má vypozorováno, že o podobný typ produkce je mezi jejími většinovými diváky zájem: Známí herci, populární detektivní žánr, historické prostředí. Třeba Četnické humoresky byly extrémně populární, tak by Zločiny staré Prahy mohly navazovat. Ve vyprávění chybí cokoliv moderního, takže není třeba se obávat, že by staromilský divák byl podrážděný nebo zmatený. Zároveň jsem ale pevně přesvědčený, že pro jakéhokoliv alespoň lehce náročnějšího diváka, který chce od televizní zábavy o něco víc, než je bezplatnou kulisu a má na seriálovém poli trochu přehled, nemůžou být Zločiny Velké Prahy prakticky v žádném směru dostačující a zajímavé.
Foto: ČT
